Taky se vám už stalo, že někam přijdete a najednou přichází pocit, že to tam znáte? A přitom jste tam vlastně poprvé? Pokud se něco takového dostavuje, můžete si být jisti, že jste se rozpomněli na střípek ze života někdy „před tím“. Mně se něco takového stalo před několika dny při mé cestě po španělské Andalusii.
Navštívila jsem Alhambru!
Alhambra je středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků Granady a už když jsem procházela zahradami, jsem cítila neobvyklé chvění po celém těle. Pozorovala jsem, že čím blíže jsem palácům, tím je pocit intenzivnější…a pak jsem vstoupila dovnitř.
Při pohledu do atria se mi doslova zatajil dech: „Pane Bože, já to tady znám, jsem doma!“ Stála jsem v tom nádherném prostoru a jen zírala, protože přicházelo jedno wauuu za druhým.
Dostavovaly se pocity, které se nedají popsat slovy. Vnímala jsem, jak byly „tehdy“ paláce vybaveny nábytkem, jak zdobné byly stěny, jací lidé v nich žili, viděla jsem jejich příběhy. Slunce hřálo a já cítila nové vůně, kterých jsem se nemohla nabažit. Pomalu jsem se dala do pohybu, procházela jedním palácem za druhým a fascinovaná tou krásou, vůněmi a příběhy, jsem došla do vnitřních palácových zahrad. Sedla jsem si do stínu na lavičku, zavřela oči a zcela se ponořila do prožitku.
Prožívala jsem lásku na první pocit…