Každý rok a stále poprvé….takový mám pocit, když přijíždím do kouzelného prostředí vily Sklenářky uprostřed velikého lesa. Pravidelně tu pořádám Kvantové léto…
Je to, jako když se vracím domů, les na mne mluví, vítáme se spolu a sdělujeme si, co jsme za ten rok zažili. Posvátný háj mne zve k posezení a ke vstoupení do svého vnitřního prostoru. Medituji…
Jsem tu sama, v celém areálu není ani živáčka. Dostávám email od majitelky Terezky: „Vítej na Sklenářce, zařiď se, jak potřebuješ, všichni jsme na pár dní odejeli. Vše je Ti k dispozici, užij si to.
To bylo něco….být sama na Sklenářce…všude tááááák náááádherné ticho…..Dva dny něčeho nepopsatelného. Jen les a Já…cítím velký vděk, do očí se mi hrnou slzy, tak jen tak sedím na zemi a pláču…áááách.
Je čtvrtek odpoledne, na kurz přijíždějí první lidé. „Jakoupak skupinku přitáhne téma letošního roku – jemnost a laskavost?“, říkám si a zároveň se hodně těším. Vše tak příjemně plyne, jsem sladěná s prostorem i se sebou a připravena vítat a poznávat všechny, co přicházejí.
Během čtyř společných dnů otevíráme různá témata a zažíváme menší či větší AHA nebo COŽE efekty. Vnímám, že sobotní rituál Sedmého nebe a závěrečné nedělní spojení se svým Nekonečným Potenciálem jsou okamžiky, které jsme si ze Sklenářky odvezli.
Tak zase za rok…
Děkuji, s láskou a vděčností, Alena